Život má mnoho rozmanitých tváří. Jakmile človíček spatří světlo světa, všichni kolem očekávají, že vše, co ho potká, bude krásné, dobré a veselé.
Stane se, že tohle přání se někdy všem nesplní. Ani dětem, ani dospělým.
Dítě – magické stvoření, bezbranné a zcela odkázané na ty, kteří ho přivedli na svět a mají ho světem provázet hodně dlouho. Ani tato na pohled jednoduchá potřeba se mnohým dětem nesplní.
A tak se ocitnou človíčci jinde, mezi jinými lidmi, v jiném domově s kupou jiných dětí.
Jsou jako jedna velká rodina s tetami a někdy i strejdy.
Všichni žijí svůj životní příběh - se spoustou malých i velkých radostí, ale i starostí.
A čekají.
Na mámu a na tátu, na tetu a strejdu. Na někoho, kdo je bude mít rád takové, jací jsou.
Ti malí se často dočkají náhradních rodičů, ti velcí jen někdy. A tak hodně dětí čeká ve svém dětském domově až do dospělosti – a nedočká se.
Prožijí spoustu příhod, radostí a strastí. Potřebují spoustu trpělivosti a lásky všech lidí kolem.
Potřebují zažít přátelství s jinými dětmi, táborové příběhy z prázdnin, vítězství a prohry nejen ze soutěží, ale i ze života.
Když tohle a mnohé jiné události mají za sebou, jsou už na prahu dospělosti. Rozhlížejí se spolu se svými průvodci životem kam půjdou, kde budou bydlet a kde pracovat.
V této zlomové životní etapě mají někdy štěstí. Někdy potkají člověka s velkým srdcem. Člověka, který jim rozumí a pomůže překlenout pocit velkého zklamání z toho, že svět není jen krásné místo.
Takové štěstí mělo několik dětí z našeho dětského domova tehdy, když potkaly paní magistru Jarmilu Dolejškovou z Klubu přátel dětí dětských domovů v Novém Strašecí.
Před několika lety paní Jarmila začala dovychovávat naše čtyři „dospělé“ děti v Domě na půli cesty v Novém Strašecí. Čerstvě plnoletí, vyučení, s pocitem, že jim patří svět - však tenhle pocit všichni ještě pamatujeme…, se tito čtyři mladí lidé nastěhovali do krásně zařízených bytečků v Domě.
Vlídná paní Dolejšková byla jejich patronem několik let a vypiplala z nich samostatné mladé lidi.
Naučila je hospodařit s penězi, pomohla jim najít zaměstnání a zpovzdálí dohlížela, zda poctivě pracují, zda všechno neutratí a jestli jsou v pořádku. Zasáhla vždy, když to bylo zapotřebí, taktně a účinně. Když zjistila, že už zvládnou péči o své hnízdečko sami, umožnila jim zcela samostatné bydlení.
A i potom stála při nich, radila s bolístkami na duši i se vším okolo prvních lásek.
Díky ní tito mladí dospělí stojí v rovnováze na vlastních nohách a žijí dobrý život.
Klub přátel dětských domovů nám pomáhá i jinak – a opravdu dlouho a velmi účinně. Děti z našeho domova díky němu jezdí na tábory do Manětína, dostávají příspěvek na sportovní a kulturní aktivity a vždycky, když nám je finančně úzko a chceme dětem dopřát mimořádný zážitek, Klub přátel dětských domovů nám pomůže.
A tak děti zažily dva roky po sobě tábor, kde jezdily na koni a loni v Manětíně poznaly kouzlo skautských pravidel.
Je málo tak vytrvalých příznivců, kteří nezištně a taktně pomáhají dětem, které neměly štěstí na lidi jim nejbližší – na své rodiče.
Proto jsme moc rádi , že máme nedaleko velké dobré srdce, srdce Klubu přátel dětských domovů, paní Jarmilku Dolejškovou. Mimochodem, paní Dolejšková byla za své mnohaleté nezištné působení nominována na ocenění Zlaté srdce a toto ocenění jí Nadací naše dítě bylo i uděleno.
Víme, že na práci v klubu dnes již není sama jako kdysi, má už své pomocníky. Děkujeme tedy i Vám, naši přátelé, za přízeň a za radost, kterou rozdáváte dětem, kterým nebyla dopřána vlastní rodinou.
A současně přejeme Klubu dětí z dětských domovů hodně nových přátel. Tolik, aby velké dobré srdce nikdy nepřestalo bít.
Za všechny děti a tety z Dětského domova v Žatci
Jaroslava Kohoutová, ředitelka