- to je další exkurze v rámci modulu ENVIRO.
Toulcův Dvůr je Středisko ekologické výchovy hlavního města Prahy.
Nachází se v Praze – Hostivaři a cílevědomě je budováno od r. 1994 z původní usedlosti Toulcův Dvůr.
Toulcův dvůr je vzácnost. V Hostivaři stojí už několik století, a to přesto, že dnes už se nachází přímo v Praze a navíc v oblasti, kde se usilovně buduje a staví. Má v sobě zvláštní sílu a proto přetrval i v době, kdy se v jeho okolí stavělo panelové sídliště a v blízkosti nákupní a zábavní centrum Hostivař. Proto zde zůstaly zachovány velmi vzácné biotopy a další dědictví našich předků.
Má za sebou bohatou historii. Na 8 hektarech plochy se nachází komplex památkově chráněných budov (gotický špýchar, barokní stáje), přírodně zajímavá společenstva (mokřad, lužní les, skalní výchoz, javorový les, květnatá louka) a zelené plochy obhospodařované člověkem (sad, pole, ekozahrada, školka lesních dřevin). Součástí areálu je hospodářský dvůr s huculskými koňmi, ovcemi, kozami a dalšími domácími zvířaty. Zvířata jsou zde velmi svobodná a hrdá; každé má své jméno a tak máte možnost setkat se třeba s prasátkem Blaženkou.
Areál je volně přístupný veřejnosti, a to každý den od 8.00 do 18.00 hodin. Můžete se tu jen tak poprocházet, podívat se na domácí zvířata a koně, nakoupit v bioobchůdku, občerstvit se či naobědvat v domácké jídelně nebo se zúčastnit zajímavých akcí (Den stromů, podzimní jarmarky, masopust, a jiné), kterých je na programu vždycky dost. Seznam najdete na www.toulcuvdvur.cz. Součástí areálu je i turistická ubytovna.
My, skupinka dětí z Dětského domova, Základní školy a Střední školy v Žatci s doprovodem, jsme do Toulcova Dvora přijeli za ekologickou výchovou.
V současné době zde mají pro školní kolektivy a pedagogy připraveno přes 30 různých programů s ekologickou tematikou postavených na zážitkovém učení. Zdejší motto „ukaž mi něco a já to zapomenu, řekni mi něco a já si to zapamatuji a nech mne to udělat a já porozumím“ jsme si prožili na vlastní kůži.
Pro naši zářijovou exkurzi jsme si vybrali program „MLÉČNÁ DRÁHA“ , který učí o cestě a zpracování mléka od nadojení až k potravinovým produktům. Před začátkem tříhodinové výuky jsme se pořádně nasvačili, a když přišla lektorka Martina, byli jsme dostatečně svěží a připraveni na vzdělávání se. Hned na dvoře pod lípou jsme si osahali několik kravských rohů a učili se, které jsou býčí a které patřily krávě. Kupodivu, větší a zahnutější byly ty kravské. A že se na rohu kraví maminky dá poznat, kolik už měla telátek? Nevěděli jsme to, ale teď už to víme a taky to umíme určit.
Další část programu byla mírně teoretická. Už ne na dvoře, ale uvnitř, pod klenbou bývalých stájí, jsme se dozvěděli, kdo všechno v živočišné říší produkuje mléko a byli jsme překvapeni, že tak činí i kobyly. Zlehka jsme si připomněli, jaké potraviny se z jejich mléka připravují – ovčí bryndza, kozí sýry, kobylí kumys – a pak už jsme se obšírně věnovali turům a z nich kravám, protože ty jsou s námi a naší výživou spjaty nejvíc. Popovídali jsme si o všech členech kraví rodiny a ujistili se, že mezi kravincem a kravínem je velký významový rozdíl, což nám na začátku tak úplně jasné nebylo.
Následovala praktická část, na kterou byla lektorka Martina velmi důkladně připravena. Její důkladnost nás téměř zaskočila ve chvíli, kdy vyčarovala UMĚLÉ VEMENO.
Cesta mléka k lidem začíná jeho nadojením; a protože kráva Jitka, která na program „Mléčná dráha“ laskavě poskytuje své výborné mléko o hustotě desetiprocentní smetany měla právě malé telátko Doubravku, respektovali jsme jejich soukromí a učili se dojit na vemínku umělém.
Bylo to docela fajn a zvládli jsme to všichni. Po dojení jsme se přesunuli do LABORATOŘE. Byla to sice taková domácká laboratoř, ale vybavení měla profesionální. Naším úkolem zde bylo připravit z mléka sýr. Z umělého vemínka mléko neteklo, a tak nám Martina donesla mléčný přebytek od Jitky. Pod lektorčiným vedením jsme mléko ohřáli na požadovanou teplotu, vysráželi pomocí syřidla, hustou mokrou hmotu přefiltrovali přes filtrační kádinky - a světlo světa spatřil námi vlastnoručně vyrobený sýr. Sice jsme ho nesměli sníst kvůli hygienickým předpisům, ale určitě byl dobrý!
Po práci v laboratoři jsme si dali malou pauzu a pak vyrazili ven za zvířaty.
S návštěvou jsme začali u slepic, kachen a strážních hus. Strážní husy jsou cvičené na ochranu dvora a každého, kdo má nekalé úmysly, bez milosti vyštípou. Tím jsme si trochu připomněli i římskou historii a líbilo se nám, že takové šikovné husy máme i v Čechách. Všichni domácí kurové i vodní ptáci mají tady v Toulcově Dvoře tak velké a přírodně členěné výběhy, že se cítí moc dobře.
Od ptáků jsme pokračovali k prasátkům, která nám dovolila nakouknout do venkovní části jejich domova. Zjistili jsme, že prasátka jsou velmi čistotná, pokud jim umožníme čistotu dodržovat a jsou velmi chytrá. Krom toho byla přátelská a mazlivá a vůbec se nám od nich nechtělo odejít.
Ale byli jsme zvědaví na valašské ovce, kterých tu mají malé stádečko a lektorka Martina nám prozradila, že tyhle valašské ovečky jsou velmi odolné a umí přežít i v klimaticky náročných a na potravu chudých horských podmínkách. Jsou to vlastnosti tak vzácné, že zdejších oveček si tady v Toulcově dvoře velmi považují a uchovávají jejich genofond.
Cestou za dalšími zvířaty jsme prošli kolem slovanské chatrče a osvěžili si tak i dějepis. Těmi dalšími zvířaty byly kozy - rohaté, kostnaté, velmi zvědavé a pažravé. Byl s nimi i velký kozel a velmi se před námi čepýřil, aby ukázal, že je větší. No opravdu, uměl postavit chlupy na hřbetě – je to jeho řeč těla. Na kozách nás zaujaly hlavně oči – vypadaly jako skleněné a měly vodorovné zorničky.
Od koz už bylo kousek ke krávě Jitce a její malé Doubravce. Jitce jsme poděkovali suchým chlebem za mléko, které nám dala do laboratoře na výrobu sýra a těšili jsme se spolu s ní z Doubravky. Na rozdíl od koz měla Jitka oči velmi krásné a s dlouhými řasami.
Posledním zastavením byla návštěva na pastvině u koní, vedle pohankového pole.
Pak už jsme byli tak unavení učením a chozením po loukách mezi zvířaty, že jsme ledva došli k autobusu. Zpáteční cestu jsme prospali. Zdálo se nám o kozách, kravách a dokonce i praturech…
za všechny děti a jejich doprovod Jelena Kotvasová