Je nás několik – kluků a holek z dětského domova v Žatci. Moc rádi sportujeme, chodíme do přírody a vůbec se nějak „hýbeme“. Líbí se nám skoro všechny druhy sportů. Některým se můžeme věnovat přesto, že naše finanční možnosti jsou omezené, protože existuje řada dobrých lidí – sponzorů, trenérů, rodičů našich kamarádů a dalších, kteří nám pomáhají a my pak můžeme naši energii a talent uplatnit při smysluplném organizovaném sportování … a tak mezi dětmi našeho DD naleznete fotbalisty, házenkáře, tanečníky a tanečnice, ale také třeba tenisty.
Možná si řeknete - tenis? To asi není zrovna nenákladný sport.
A přesto, díky štědrosti, ochotě a obětavosti několika lidí a Zentivě a.s., jsme měli možnost učit se ho hrát, rozvíjet se, zlepšovat a dokonce si zahrát i turnaje. A to nejen přátelské s kamarády z domova, ale i „mistrovské“ zápasy za oddíl v Žatci v žákovských kategoriích.
Povedlo se to jen těm nejlepším z nás a stálo to za to!
Od dubna 2005 jsme měli možnost, v rámci projektu „Tenis pro dětské domovy“, začít tento sport objevovat a postupně si ho osvojit. Projekt vznikl na popud Tenisového klubu Neridé v Praze, především jeho prezidenta pana Jaroslava Kaláta, za spolupráce se společností Zentiva a.s. Díky nim jsme se bílému sportu mohli věnovat.
Finančně i materiálně zajistili průběh tréninků, podporovali spolupráci mezi DD a tenisovým oddílem našeho města. Přivedli nás ke spolupráci především s „naším“ trenérem panem Bohumírem Linkou.
Náš trenér Bohoušek je skvělý chlap! Hodně nás toho naučil a to nejen po stránce sportovní - víte, my se u nás v dětském domově s chlapy, třeba jako vychovateli, tolik nesetkáváme, máme hodně tet … a co vám máme povídat - ženské to občas vidí trochu jinak něž mužští... . Byl na nás laskavý a zároveň důsledný, měl pochopení, uměl nám vše dobře vysvětlit, ulejvání neměl rád a taky si s námi dokázal hrát. Moc mu za všechno DĚKUJEME!
To několikaleté „tenisování“ pro nás bylo moc prima. Dostali jsme se na kurty do tělocvičny, zasportovali si, zařádili, vybili se. Učili jsme se soustředění, disciplíně, sebekontrole, umění vítězit i prohrávat, nevzdávat se.
A také jsme se během té doby poznali lépe mezi sebou – protože kde jinde poznáte kamaráda tak dobře, jako při společné „dřině“ na kurtu?
Moc rádi moc a moc děkujeme všem, díky nimž jsme měli možnost toto vše prožít!
Martina, Heda, Jarda, Kamil, Dominik, Marián
a další „tenisté“ z dětského domova v Žatci