Panenský Týnec byl první zastávkou našeho celodenního výletu. Nedostavěný klášter nás zaujal především svou tajemností, která z něj přímo sálá, ale také jako místo, kde lze podle pověstí dobíjet energii. Té má sice většina našich dětí na rozdávání, ale alespoň tety využily toto místo k načerpání síly k další práci.
Děti zde vydatně posvačily a využily nového dětského hřiště u kláštera ke krátkému protažení těl před očekávaným výstupem na Hazmburk. Pohled na tento středověký hrad nás ostatně provázel během celého dne, jako krásný obraz, který je možné pozorovat ze všech světových stran cestou autobusem.
Hazmburk je krásná a upravená vesnička, která poskytla azyl našemu autobusu, zatímco my jsme se chystali na výstup k její dominantě. Jelikož jsme všichni zdatní sportovci, zanedlouho poté jsme se mohli kochat krásami okolí již ze samotného vrcholku, na kterém se majestátně tyčí stařičký hrad.
Samy děti hledaly z výšky místa, která jsme již společně navštívili a opravdu poznaly všechny vrcholy, na které měly možnost vystoupit a dokonce poznaly i horu Říp, na kterou se teprve chystáme. Všechny nás zaujalo velké množství otakárků fenyklových, kteří na kvetoucí šalvěji užívali teplý letní den stejně jako my.
Po svačině děti seběhly kopec během pár minut. Na trávníku pod hradem si zacvičily, zatančily a pak jsme vyrazili k dalšímu poznávání.
Libochovice se mohou pyšnit krásným zámkem s ještě krásnějším zámeckým parkem. K zámku neodmyslitelně patří i princezny a díky několika svatbám, které na libochovickém zámku zrovna probíhaly, jsme měli štěstí jich také pár spatřit. Namyšlení pávi, upravené cesty, kvetoucí záhony, zpívající ptáci a hřejivé sluníčko krásně dokreslovaly naši zdejší romanticky zámeckou náladu. Procházka parkem nám nabídla i množství botanických hádanek, které jsme společně luštili. A většinou úspěšně. Pouze názvy několika cizokrajných květin a dřevin nám zůstaly prozatím utajeny.
Poté se naši chlapci proměnili ve statečné rytíře, děvčata v líbezné princezny a společnou hrou jsme završili náš pobyt na tomto úžasném místě.
Vyhlídka nad Perucí byla poslední zastávkou našeho výletu. I zde děti nadšeně soutěžily v poznávání kopců Českého středohoří. Tentokrát ovšem z jiného úhlu pohledu, takže vše vypadalo opět zcela jinak. Nakonec ale byly děti opět úspěšné a s podivem a s radostí kvitovaly všechna místa, která již znají a na kterých už byly. Radost dětem přichystal díky houbařské sezoně i samotný les. Dostatek všude rostoucích hub jim rozšířil poznání nových druhů a procvičení ve sběru hub již známých. Velké bedly na řízky a malé babky do polévky vezly děti domů, aby se pochlubily tetám, které s námi na výletě nebyly.
Hanka Panýrková, vychovatelka